Josef Sousedík
(1894 - 1944)
Josef Sousedík se narodil 18.prosince 1894 ve Vsetíně. Pocházel z chudé rodiny a proto nemohl po absolvování měšťanské školy pokračovat v dalším studiu. Vyučil se v továrnách Thonet a Bubela, kde získal výuční list pro obor strojního zámečnictví a elektromontáže. Až do první světové války pak pracoval v Brně a stačil přitom vystudovat nižší průmyslovou školu. Těžká léta světové války prožil na ruské a italské frontě, po návratu z války se přihlásil jako dobrovolník k obraně mladé Československé republiky proti maďarským útokům.
Po návratu domů a úspěšném složení tovaryšské zkoušky začal v roce 1919 J.Sousedík podnikat. Nejprve provozoval elektrotechnickou živnost v domku svých rodičů, zakráko však otevřel elektrotechnickou a strojní dílnu v bývalé pile ve Vsetíně - Trávníkách. V následujících letech zde vybudoval továrnu, ve které v roce 1934 pracovalo už kolem 200 zaměstnanců. V tom roce převedl Sousedík svůj podnik do majetku firmy Ringhoffer-Tatra a stal se jeho ředitelem.
Vedle své podnikatelské a tvůrčí technické činnosti se J. Sousedík intenzivně účastnil politického, společenského a kulturního života ve městě. Deset let byl starostou města a svou aktivitou se zasloužil o rozvoj města v období před 2. světovou válkou.
Hned na počátku okupace se Sousedík zapojil do protifašistického odboje a setrval v něm i přes neustálou hrozbu zatčení. Jeho činnost však byla přece jen prozrazena a Josef Sousedík byl 15.12.1944 při výslechu na gestapu zastřelen. Další osud jeho památky má mnoho společného s osudem mnoha dalších hrdinů protifašistického odboje. Poválečné ocenění zásluh bylo vystřídáno potlačením jakékoliv zmínky v době komunistického režimu až po rehabilitaci po listopadu 1989.
Vynálezce - starosta - vlastenec
Michal Urbánek
Michal Urbánek se narodil 29. září 1849 ve Vsetíně v rodině zednického mistra. Navštěvoval školu ve Vsetíně a později reálku a německou techniku v Brně. Jako student se účastnil českého národního hnutí v Brně, kde vstoupil do Sokola. Dosáhl titulu architekt a od roku 1882 působil ve Vsetíně jako stavitel.
V Urbánkově kanceláři vznikaly plány desítek obytných a hospodářských stavení a veřejných staveb - mimo jiné katolického kostela a školy v Bratřejově, evangelického kostela v Pozděchově a ve Stříteži, hotelu ve Vizovicích, ale zejména staveb ve Vsetíně - Horní školy (1888), dále pak plán úpravy katolického kostela a fary (1889), rekonstrukce budovy Občanské záložny a Maštalisek, hotelu Pančava (1892 - 1898), škol v Jasence (1890) a Jasenicích (1893), ale i mnoha obytných domů, z nichž dosud stojí Hlavicův domek Na Kopečku či Kohmův dům na Dolním náměstí (1899).
Za nejvýznamnější období činnosti Urbánkovy stavitelské kanceláře je považován konec 19. století, kdy zaměstnával architekta Dušana Jurkoviče, který jako první na východní Moravě použil prvky nadcházejícího období secese. Po roce 1900 se Urbánkova tvorba v soutěži s mladší generací stavitelů uplatňovala již méně, i když se mu i později podařilo získat ještě dvě větší zakázky - projekt na Dolní školu (1908 - 1909) a městskou nemocnici (1911).
Michal Urbánek svou tvorbou výrazně ovlivnil život Vsetína v poslední čtvrtině minulého století. Ze staveb, jimž vdechl umělecký názor své doby, ještě některé stojí, některé byly přestavěny, mnohé byly asanovány. Díky Urbánkovým stykům např. získala vsetínská Občanská záložna vzácná Alšova sgrafita a Valašsko zazářilo ve valašské vesnici, kterou jeho tesaři ve Vsetíně roku 1895 postavili pro Národopisnou výstavu českoslovanskou, pak ji rozebrali, poslali do Prahy a tam stavby znovu sestavili.
Stavitelství zajišťovalo Urbánkovi na vsetínské poměry vysokou životní úroveň. Mohl se proto věnovat veřejnému životu a aktivní činnosti ve spolcích. Stal se například spoluzakladatelem vsetínského Sokola, který - podobně jako Vzdělávací spolek Snaha - vedl až do své smrti. Touto činorodostí připomínal jiné své vrstevníky, kteří dávali vsetínskému společenskému životu v té době nevídanou dynamiku.
BRATŘI HLAVICOVÉ
František
(1885 - 1952)Vystudoval Odbornou školu pro zpracování dřeva, na pražské Akademii výtvarných umění studoval u prof. Hanuše Schwaigra. Maloval i na frontě během 1. světové války, po ní se usadil v Brně, kde spolu se svými bratry Emilem a Rudolfem patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. V roce 1928 byl jmenován profesorem na VUT v Brně a o deset let později se stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství. Jezdil pravidelně na Valašsko, ilustroval knihy valašských spisovatelů, v roce 1931 postavil na hřebeni Javorníků chatu Kohútka. Na fotografii je F. Hlavica s Janem Masarykem při znovuodhalení pomníku TGM ve Vsetíně.
Emil
(1887 - 1952)
Studoval na řezbářském oddělení VŠUP v Praze a na AVU u prof. Myslbeka. Věnoval se zejména sochařským pracem, ale i medailérství, kresbě a grafické ilustraci. Náměty ke své tvorbě čerpal na Valašsku. Je autorem pomníku B. Smetany, L. Janáčka a dalších děl.
Rudolf
(1897 - 1971)
Vyučil se řezbářem, studoval i na VŠUP. Usadil se v Brně, ale pravidelně navštěvoval Valašsko. Je mj. autorem Štefánikova pomníku v Záriečí a pomníku osvobození ve Vsetíně.
Matouš Václavek
(1842 - 1908)
Byl ředitelem školy, okresním školním inspektorem ve Vsetíně a jedním z nejvýznamnějších vlastivědných pracovníků na Valašsku. Jeho práce Moravské Valašsko, Děti na moravském Valašsku, Valašská svatba, Hejtmanství valašskomeziříčské, Panství vsatské, Vsatský okres a Dějiny města Vsetína patří k základním dílům o Valašsku. Hojně také publikoval v různých časopisech a přispíval do Ottova slovníku naučného.
Záviš Kalandra
(1902 - 1950)
Historik, publicista a kritik prožil mládí ve Vsetíně. Za 2. světové války byl vězněn v koncentračních táborech, v roce 1949 byl opět zatčen a v roce 1950 v inscenovaném procesu s dr. Miladou Horákovou odsouzen k smrti a popraven. K jeho významným historickým dílům patří Znamení Lipan, Mácha a Palacký, České pohanství. Je pohřben ve Vsetíně.
Dušan Samo Jurkovič
(1868 - 1947)
Rodák ze Slovenska byl od mládí spjat s Valašskem. Od roku 1889 pracoval ve Vsetíně u stavitele M. Urbánka a podílel se na přípravách Národopisné výstavy v Praze 1891, Národopisné výstavy ve Vsetíně 1892 a pro Národopisnou výstavu v Praze 1895 navrhl Valašskou vesnici. Je také spoluautorem několika vsetínských staveb, autorem útulen Maměnka a Libušín na Pustevnách v Beskydech, lázeňských budov v Luhačovicích, Křížové cesty na Hostýně a dalších staveb. Publikoval v českých i zahraničních uměleckých časopisech.
Josef Černocký
(1854 - 1939)
Vsetínský rodák Josef Černocký se vyučil řezníkem. Roku 1893 byl zvolen starostou a se svou funkcí se rozloučil až roku 1919, po dlouhých 26 letech. V té době byla funkce starosty (purkmistra) funkcí čestnou a ve vedení města byli dále tři radní a tzv. výboři. Celkem sestávalo městské zastupitelstvo ze 30 osob. Během starostenství J. Černockého, na přelomu 19. a 20. století, došlo k přeměně zapadlého městečka na rozvíjející se průmyslové město. Z nejvýznačnějších stavebních akcí ve městě je možno uvést např. zřízení městské elektrárny, stavbu nemocnice, dolní školy, nové radnice či vybudování městského vodovodu a kanalizace.
Jako starosta měl Josef Černocký pověst rozšafného člověka a dobrého hospodáře. Snahou městského zastupitelstva bylo, aby se Vsetín rozvíjel a přitom se co nejméně zadlužil. Starosta dovedl pro město na základě dobře vypracovaných projektů získat potřebné finanční subvence až u císařského dvora. Pro svou budovatelskou aktivitu byl dokonce císařem Františkem Josefem I. vyznamenán zlatým a stříbrným záslužným křížem.
Starosta Josef Černocký měl ve svém domě na Horním městě řeznictví a kromě toho vedl zemědělské hospodářství. Spolu se svou ženou Rozálií vychoval čtyři syny, jeho velkou zálibou bylo řezbářství a amatérská výroba nábytku. Aktivně se také účastnil místního společenského a zejména náboženského života (jako člen tzv. katolického konkurenčního výboru, spravujícího majetek katolického kostela). Po první světové válce se však stáhl z veřejného života a přenechal řízení města svým nástupcům. Nová doba už vyžadovala i v řízení záležitostí města nové lidi.
Zdeněk Kašpar
(1925-2002)
Působil jako primáš a umělecký vedoucí folklorního souboru Jasénka Vsetín, jako kantor, upravovatel, sběratel lidových písní a tanců převážně z Valašska a národopisec.
Jarmila Šuláková
(1929 - 2017)
Byla vyučená dámskou krejčovou, ale téměř celý život prodávala v prodejně Supraphon ve Vsetíně.
Největším koníčkem pro ni byl zpěv. Zpívala s předními cimbálovými kapelami i s rockovým Fleretem z Vizovic. Natáčela a vydávvala gramofonové desky a nyní CD. Pravidelně natáčela v rozhlase i v televizi.
S rodným Valašskem byla spjata nejen svojí uměleckou tvorbou, ale i celoživotní snahou o propagováním tohoto kraje. Jako zpěvačka vystupovala a propagovala Valašsko a Českou republiku a její folklór v osmnácti zemích světa.